Luyties WeB

O Válce

Vietmanská Válka

V roce 1954 byla francouzská kolonie Indočína Ženevskými dohodami rozdělena na čtyři nezávislé státy: Kambodžu, Laos a Severní a Jižní Vietnam. Po dvou letech relativního klidu se rozhodl severovietnamský vůdce Ho Či Min uspíšit sjednocení obou částí Vietnamu pod svou nadvládu násilnou cestou. Komunistické buňky ve všech venkovských i městských oblastech Jižního Vietnamu měly formou gerilového boje připravovat cestu k pádu jihovietnamské vlády a následnému obsazení Vietnamské republiky severovietnamci. Armáda Vietnamské republiky nebyla schopna tomuto tlaku nijak čelit a zemi hrozil naprostý rozvrat. Do jihovýchodní Asie přesunuly své vojenské síly Spojené státy americké, které si uvědomovaly strategickou důležitost malého asijského spojence. Tyto posily nejprve tvořilo několik poradců a instruktorů, posléze i jednotky pravidelné armády a námořní pěchota. Americké ozbrojené síly se postupně zapojily po boku armády Vietnamské republiky do bojů proti místním gerilovým skupinám a od roku 1964 i proti jednotkám pravidelné severovietnamské armády. Podle válečného scénáře stratégů z Hanoje měla jejich armáda podpořit akce jihovietnamských komunistů a přivodit pád saigonské vlády ještě dříve, než sílící americká vojenská přítomnost v zemi jejich záměrům zabrání. Tento plán již komunistům nevyšel a země se nezadržitelně řítila do apokalypsy válečného běsnění. Válka ve Vietnamu je největším a nejkrvavějším válečným střetnutím druhé půle 20. století. Byla produktem své doby, střetnutím mezi světovým komunismem a svobodným světem. Téměř dvacet let trvající boje si vyžádaly životy skoro 3 000 000 Vietnamců a 58 000 Američanů. Vietnamská republika - rok 1967. V zemi zuří občanská válka. Neexistuje jasně daná frontová linie. Bojuje se v džungli, v deltách řek i na rýžových polích. Bojuje se ve vesnicích i na předměstích. Z Laosu, Kambodže a Severního Vietnamu pronikají " Ho Či Minovou stezkou" na území Vietnamské republiky severovietnamští vojáci i příslušníci jihovietnamských gerilových skupin. Několik tras " Stezky" vede i přes hory Centrální vysočiny, oblastí obývanou domorodými horskými kmeny známými pod francouzským názvem Montagnardové. Spojené státy tam posílají vojáky zvláštních sil (Special Forces). Ti navazují kontakty s příslušníky horských kmenů a muže z těchto etnik cvičí v boji proti komunistům. Cvičí je v nekonvenčním boji malých jednotek v divoké přírodě. Podél hranic s Kambodžou tak vznikají opevněné tábory, ze kterých smíšené americko-domorodé hlídky pronikají do okolní džungle, kde instalují pasti, hlídkují, shromažďují informace a hlavně narušují stezky komunistů. Na Centrální vysočině tak Zelené barety vedou svou " soukromou" válku, zcela odlišnou od velkých operací prováděných početnými konvenčními jednotkami v ostatních částech Jižního Vietnamu. Protivníkem spojenců je severovietnamská armáda, a hlavně obávané komunistické partyzánské jednotky, jejichž jméno, ač spojeneckými vojáky nenáviděno, vzbuzuje dodnes úctu a respekt. Jméno, na něž žádný veterán vietnamského tažení nikdy nezapomene, jméno Vietcong !